Dospívání je období hledání vlastní identity, vztahů i pocitu, kam člověk patří. Teenageři dnes často čelí tlaku na výkon, srovnávání i nejistotě. O to důležitější jsou místa, kde nemusí nic dokazovat a mohou zažít přijetí, podporu i bezpečné vztahy. Mateřská, rodinná a komunitní centra pomáhají mladým lidem budovat sebevědomí, sociální dovednosti i pocit sounáležitosti, který je pro zdravé dospívání klíčový.
Psycholožka specializující se práci s dospívajícími Hana Pašteková Rupertová v rozhovoru popisuje, proč jsou dnešní teenageři pod větším tlakem než dříve, jakou roli v jejich životě hrají sociální sítě a proč jsou pro mladé lidi důležitá bezpečná místa mimo školu a domov.
Dospívání je obdobím velkých změn. S jakými psychickými, sociálními a emočními výzvami se dnešní teenageři nejčastěji potýkají?
Podle psychologů, kteří se zabývají vývojovou psychologií, je dospívání obdobím hledání vlastní identity: mladí si kladou otázku, kdo jsem, jak mě vnímá okolí, jak chci, aby mě vnímalo, jakou mám pro ostatní hodnotu, jaké hodnoty jsou důležité, kam směřuji. Mám si zvolit, co budu studovat, jakou díky tomu budu mít práci, hledám si partnera, jak by měl vypadat vztah… To jsou těžké úkoly. Výrazné je tedy kolísání sebevědomí, emoční labilita, dysforické propady. Silná je potřeba zařadit se mezi vrstevníky. Ti v tomto období hrají větší a důležitější roli než rodiče – mladí si vybírají tzv. referenční skupinu, s jejíž hodnotami se identifikují.
Sociální sítě změnily dospívání. Mladí se dnes srovnávají s celým světem
Vnímáte, že dnešní dospívající vyrůstají pod větším tlakem než předchozí generace? Jakou roli v tom hrají sociální sítě, výkon, srovnávání nebo očekávání okolí?
V dospívání cítí a cítili sociální tlak dospívající i v minulosti, ale dnešní doba je složitá v tom, že se díky sociálním sítím srovnávají s celým světem. Dříve měli větší šanci vyniknout v čemkoliv – stačilo umět výmyk, šplhat na laně, zarecitovat ve školní soutěži nebo zazpívat v rámci školní družiny v soutěži o Zlatého papoucha :-), hrát na kytaru a nemuseli jste vyhrávat, prostě jste pro vrstevníky byli dobří. Teď nemůžete být „cool“, protože na sítích je někdo lepší. Nesrovnáváte se v rámci vašeho vnitrobloku nebo plácku za domem, ale se všemi z celého světa. A nevidíte ty, kterým to nejde, ale ty nejlepší – tohle je výsledek sociálních sítí.
Mnoho mladých lidí mluví o pocitech osamělosti, nejistoty nebo úzkosti. Proč jsou právě teenageři v tomto směru zranitelnou skupinou?
Jak jsme zmínila, dospívání je hledání identity a vlastní hodnoty. Mladý člověk potřebuje zažít přijetí, ocenění, pocit sounáležitosti a sdílení. Hluboké přátelství se tvoří reálnými zážitky, nejen chatováním nebo tím, že tě někdo sleduje na sítích a přidá si tě mezi virtuální přátele. Člověk je tvor společenský, potřebuje být součástí společenství „stáda“, od malička potřebuje fyzický kontakt, dotyk, pohled z očí do očí, odečítat emoce z postoje, výrazu a tónu hlasu, učí se napodobováním – to je ve virtuálním světě velmi omezené. Pokud chybí kontakt face to face, zvyšuje se nejistota mezi lidmi a postupně se víc a víc kontaktu vyhýbám. Tím ztrácím sociální dovednosti a dostávám se do začarovaného kruhu izolace. Dospívání vždy bylo přípravou na vstup do světa dospělých – pokud jsem nejistá, nevěřím si, zůstanu zavřená doma, neriskuji selhání. Ale zůstanu v izolaci a moje šance z ní vystoupit se zmenšují.
Jak důležité je pro dospívající mít bezpečné místo mimo školu a domov, kde mohou trávit čas, navazovat vztahy a cítit přijetí? Co teenagerům přináší kontakt s vrstevníky v prostředí, které není založené na výkonu, soutěži nebo hodnocení?
Rodinná centra mohou být místem, kde se lidé setkávají neformálně. Není to místo, kde se soutěží o místo na slunci, prostě tam můžete jen být. Já jsem s dcerou chodila do mateřského centra odmalinka, protože jsme se z Prahy přestěhovali do malého města a hledala jsem místo, kde bych potkala spřízněné lidi, kde se seznámit. Pak se na akcích přidal manžel, který mimo práci také neměl ve městě známé. Je to více než 20 let a mnoho mých, manželových i dceřiných přátel je právě z té doby – byly to společné pobyty o prázdninách, brigády, besedy, akce ke Dni matek nebo otců, kde přátelství vznikala.
Doba se změnila a do center chodí i dospívající – nebo spíš jak dorůstají ti, co tam začali chodit jako malé děti, zůstávají a přibývají další jejich kamarádi. Je to místo, kde není „cool“ vapovat, sebepoškozovat se nebo se opít. Ale můžu si povídat, naučit se mnoha věcem, najít inspiraci pro svou budoucí profesi. Díky tomu, že se v centrech potkávají různé generace od miminek po babičky, prostředí není o soutěži, ale o respektu, toleranci a spolupráci. Jak jsme zmínila, teenageři mají tendenci stahovat se jen do vrstevnické skupiny, ale tady se učí vnímat ostatní, být empatičtí, nesobečtí a vnímat rozmanitost.
Dospívající potřebují nejen vrstevníky, ale i inspirativní dospělé vzory
Jakou roli mohou v životě dospívajících sehrát inspirativní dospělí mimo rodinu a školu — například vedoucí aktivit, lektoři nebo komunitní pracovníci?
Kromě vrstevnické skupiny potřebují dospívající i identifikační postavu, „vzor“. Myslím, že každý z nás měl v dospívání nějaký plakát popové hvězdy nebo sportovce, které obdivoval. Kromě toho je dobré mít nějaký „živý“ vzor před očima. Ten nemusí být slavný nebo výkonný, jen prostě hodný, zajímavý, pomáhající a tím inspirativní. A tohle se děje i v rodinných centrech. A fajn je, že dospívající okusí, že i oni můžou být vzorem a inspirací pro mladší děti – tak se posiluje jejich sebevědomí.
Může zapojení do aktivit v komunitních nebo rodinných centrech pomoci mladým lidem budovat zdravé sebevědomí, odpovědnost nebo pocit smysluplnosti? Jak?
Jak jsem zmínila, sama jsem na mateřské byla klientem rodinného centra. Pro dceru jedináčka to bylo výborné bezpečné prostředí, kde se seznámila s mnoha dětmi. Prostředí bylo inspirativní i díky zahraničním dobrovolníkům – vedlo ji k tomu, aby se učila jazyky, cestovala a naučila se pomáhat jen tak jako dobrovolník. Studuje jiný obor, ale v rámci brigád a dobrovolnictví pracuje s dětmi. Naučila se zodpovědnosti, získala přátele, pocit sdílení i ocenění.
Jak důležité je, aby teenageři měli možnost být aktivní součástí komunity — něco tvořit, pomáhat nebo spolurozhodovat? Co jim to dává?
Dospívání je nejen období hledání identity, ale také zvýšené senzitivity a nárůstu egocentrismu a extremismu. Díky tomu, že se dospívající stává součástí zdravé komunity, se učí vnímat potřeby ostatních i jiných generací – malých dětí i seniorů. V našem centru se setkávají s menšinami a cizinci, tím se učí vyšší toleranci. Díky mnoha projektům se také mohou aktivně zapojit, tvořit a vyzkoušet si nanečisto, jaké to bude, až nastoupí do zaměstnání.
Účastí na aktivitách v komunitě mohou dospívající rozvíjet vztahové dovednosti — například komunikaci, empatii, schopnost spolupráce nebo zvládání konfliktů.
Generační setkávání učí teenagery empatii, toleranci a spolupráci
Pokud byste měla jednou větou říct, proč mají mateřská, rodinná a komunitní centra význam i pro teenagery, co byste zdůraznila?
Je to setkávání napříč generacemi se živými lidmi, sdílení hodnot, jako je empatie, tolerance a pomoc druhým, a úžasný nácvik sociálních dovedností, který usnadňuje dospívajícím vstup do dospělosti.
Hana Pašteková Rupertová
Zkušená psycholožka specializující se práci s dospívajícími, zpracování traumat, na rodinné a partnerské vztahy, dětskou psychologii a výchovu. Ve své praxi se věnuje také tématům prevence závislostí, sociální izolace či domácího násilí. Vystudovala pedagogiku, psychologii a sociologii na univerzitách Brně a Olomouci. Působí jako klinická psycholožka v Psychiatrické nemocnici Kroměříž na akutním příjmovém oddělení a oddělení pro léčbu závislosti. Jako dobrovolník se zapojuje v mateřském centru Klubíčko v Kroměříži.