Šárka Slavíková – ředitelka Cirkus – centrum pro rodinu, Praha
Když se ohlédnu za svou dosavadní cestou, někdy mě překvapuje, kam až mě život zavedl. Původně jsem totiž pracovala v úplně jiném oboru – působila jsem v komerční sféře, v investiční společnosti, ale vystudovala jsem etnologii na Filozofické fakultě UK a tehdy jsem si myslela, že moje místo bude jinde, nejspíš někde v muzeu.
Z komerční sféry do centra
Zlom přišel až s mateřstvím. Přestěhovali jsme se z centra na okraj Prahy a po rodičovské dovolené jsem úplnou náhodou narazila na místní Mateřské centrum Cirkus. Nabídla jsem tehdy svou pomoc – jednou týdně jsem docházela pečovat o malé děti. Nešlo o nic velkého, zpočátku to bylo jen nenápadné zapojení. Ale velmi brzy jsem zjistila, že mě práce s dětmi naplňuje, baví a dává mi hluboký smysl. Odezva od rodičů i dětí byla skvělá – a tak si mě Cirkus postupně přitáhl.
Pohltil mě svou atmosférou, energií a tím, jak silně komunita kolem něj funguje. A současně jsem si uvědomila, jak důležitá je také odbornost v práci s malými dětmi i jejich rodiči. Proto jsem se rozhodla doplnit si vzdělání ve speciální pedagogice, abych mohla lépe porozumět různorodým potřebám dětí a nabídnout jim opravdu kvalitní a smysluplnou podporu.
Ředitelka centra? Práce všeho druhu.
Dnes jsem ředitelkou organizace, která se z malého dobrovolnického centra rozrostla v profesionální a stabilní zázemí pro stovky rodin. Vedle řízení týmu a plánování aktivit se stále věnuji přímé péči o děti ve dvou našich dětských skupinách. Moje práce ale sahá mnohem dál – vymýšlíme a realizujeme programy pro rodiče a děti, řešíme financování prostřednictvím různých dotačních zdrojů, a zároveň je potřeba zvládat i zcela praktické provozní záležitosti – od péče o cirkusovou zahrádku až po psaní výročních zpráv, supervizi účetnictví, vedení týmu, komunikaci s rodiči nebo odborné poradenství v otázkách výchovy.
Může se stát, že v jednu chvíli skutečně třeba luxuji a uklízím hernu, když nikdo jiný nemůže zrovna pomoci a v druhé jednám s představiteli městské části či jiných institucí. Práce v Cirkusu rozhodně není rutinní – a i po letech mě pořád baví hledat nové cesty a výzvy.
Cirkus – moje srdeční záležitost
Jednou z největších hodnot Cirkusu je pro mě komunita – opravdová, živá a propojená. Ať už jde o rodiče, děti, lektorky, dobrovolníky nebo spolupracující organizace, Cirkus je prostorem přijetí, podpory a otevřenosti. Velký význam pro nás má i propojení se Sítí pro rodinu, díky kterému jsme součástí širší rodiny podobně smýšlejících lidí a organizací – máme možnost sdílet zkušenosti, inspirovat se navzájem a společně růst.
Věřím, že právě v takových místech, jako je Cirkus, se rodí důvěra, bezpečí a vztahy, které mají sílu. Mým přáním je, aby Cirkus zůstal pro rodiny místem, kam se budou rádi vracet – a třeba jednou i do větších prostor se zahradou a kavárnou. Ale už teď vím, že Cirkus je víc než budova. Je to živá komunita, která dává smysl. A já jsem vděčná, že mohu být její součástí.
