ROZHOVOR o generaci ve věkovém rozmezí prvních tří let života s psycholožkou, terapeutkou a lektorkou Mgr. Lenkou Brožkovou.
Když se narodí miminko, narodí se s ním i spousta otázek. V centru na ně nemusí být máma sama. Najde tu klid, podporu, další rodiče, odborné rady i obyčejné pochopení.. Ve spolupráci se zkušenými psycholožkami z prostředí mateřských, rodinných a komunitních center vám budeme přinášet zajímavé rozhovory. Vysvětlíme, s čím se konkrétní generace potýká a přiblížíme pozitivní a významné dopady práce center na jejich život.
První tři roky života bývají označovány za klíčové období pro vývoj dítěte. Co se v této etapě odehrává a proč je tak zásadní?
První tři roky života jsou doslova obdobím, kdy se pokládají základy pro celý život. Pro dítě je nejpodstatnější vytvoření bezpečného vztahu s rodičem, zažití důvěry, předvídatelnosti a zvládnutelnosti světa. Mluví se o vytvoření bezpečné citové vazby, attachmentu.
Pro rodiče jsou první měsíce časem velké adaptace na novou roli, což je často obrovská životní změna. Postupně se také dítě začíná osamostatňovat a zkouší první krůčky do světa o kousek dál od mámy a táty.
Jaké potřeby má dítě ve věku 0–3 roky z hlediska psychického, sociálního a emočního vývoje? Co je pro něj opravdu důležité?
V tomto věku potřebuje dítě zejména přítomného pečujícího rodiče, který ho vnímá, reaguje na něj a provází ho děním. Ideálně oba rodiče — maminku i tatínka. Je důležité, aby maminka nebyla ve výchově a péči sama a mohla se opřít o partnera.
Velmi pomáhá, když rodiče nejsou na výchovu sami a mají kolem sebe další podpůrnou síť lidí.
S jakými nejčastějšími otázkami, obavami nebo nejistotami za vámi přicházejí rodiče nejmenších dětí?
Rodiče se na mě často obracejí kvůli výrazným emocím dětí, jejich živosti, obtížím s jídlem, spánkem, toaletou nebo kvůli tématu sourozeneckých vztahů. A velmi často také s vlastními nejistotami v otázkách typu: „Jaký jsem rodič?“
Rodičovství nám často otevírá témata a zranění z vlastního dětství a hledáme pro svou rodinu lepší cestu.
Když rodiče nejsou na všechno sami
Mnoho rodičů na rodičovské zažívá osamělost nebo pocit izolace. Jak se může dlouhodobá sociální izolace promítat do psychiky rodiče a následně i do vztahu s dítětem?
Děkuji za otázku, to je velmi důležité a málo otevírané téma. Změna života související s péčí o malé dítě může vést k omezení dosavadních vztahů. A vytvoření nových není snadné. Myslím si, že většina rodičů s malými dětmi zná „ponorku“ doma, když jsou děti malé nebo často nemocné a rodiče nemohou či nechtějí mezi lidi.
Přitom sociální opora — možnost sdílet s ostatními své radosti i starosti a moci je někomu vypovědět — patří mezi nejvýznamnější faktory psychické odolnosti a zvládání náročných situací.
Právě proto velmi oceňuji mateřská, rodinná a komunitní centra, která vnímám ve věku dítěte 0–3 roky často jako jeden z mála prostorů pro setkávání, poznávání dalších rodin, navazování vztahů a začlenění do komunity.
Dlouhodobější osamocení nám lidem neprospívá a může způsobovat psychické obtíže. Každý máme jinou potřebu sociálních kontaktů — někomu stačí setkání s kamarádkou jednou týdně, někdo potřebuje kontakt s lidmi každý den. A ne každému vyhovuje mluvit stále jen o dětech. Ani v centrech se ale neřeší jen péče o děti — témata mezi rodiči bývají velmi různorodá.
Jak důležitý je pro malé děti kontakt s jinými dětmi, i když se zpočátku zdá, že si „každé hraje samo“? Co se v těchto kontaktech učí?
Důležité je už to, že dítě zažívá s dalšími dětmi a rodiči nové situace. Učí se zvládat jiné prostředí než jen domov. Oťukává se v mámině či tatínkově blízkosti v přítomnosti jiných dětí.
Také rodiče mohou pozorovat, jaké je jejich dítě v kontaktu s vrstevníky a dalšími dospělými. Děti se inspirují od ostatních, učí se zvládat frustraci — například když si někdo jiný hraje s autem, které se jim líbí — učí se vyjadřovat své potřeby a zvládat náročnější prostředí, kde je více ruchu, chaosu nebo konfliktů.
Postupně si také zkouší krátké oddálení od maminky či tatínka a zvládání věcí samostatně. Tyto zkušenosti jsou pak velmi cennou přípravou pro nástup do dětské skupiny nebo mateřské školy.
Jaký význam má pro dítě pravidelný kontakt s jinými dospělými než jen s rodiči — například s lektory, dobrovolníky nebo pracovníky v centrech?
Pro úspěšné osamostatňování dítěte je důležité získávání dobrých zkušeností s dalšími dospělými a krátké epizody odloučení od rodičů. Je to velmi individuální, ale mezi prvním a třetím rokem věku se dítě postupně separuje od rodičů, učí se zvládat odloučení a věřit návratu rodiče.
Právě služby mateřských, rodinných a komunitních center mohou být bezpečným prostorem pro získávání těchto zkušeností — být na kroužku s jinými dospělými, kteří na dítě mluví, být chvíli v herně za rohem od mámy nebo se nechat vést jiným dospělým během aktivit. I krátkodobé hlídání s postupnou adaptací může být dobrou přípravou před nástupem do mateřské školy.
Rodinná centra jako prostor podpory, vztahů i jistoty
Může návštěva rodinného nebo mateřského centra pomoci dítěti v budování pocitu bezpečí, zvídavosti a důvěry ke světu? Jak konkrétně?
Hodně záleží na tom, jak se v centru cítí rodič a v jaké atmosféře se aktivity odehrávají. Každé dítě — stejně jako každý rodič — je jiné. Někdo má rád klidné aktivity, jiný vyhledává živější prostředí.
Pro některé dítě je vhodný tichý koutek se dvěma dětmi, jiné bude spokojené v rušnější herně. Obecně ale platí, že postupné rozšiřování zkušeností dítěte s různými prostředími, lidmi a přístupy je pro jeho vývoj přínosné, pokud dbáme na přiměřenost aktivit pro konkrétní dítě i rodiče.
Jak může prostředí centra prospět rodičům — například v posílení rodičovských kompetencí, sdílení zkušeností nebo zvládání náročných období?
Rodiči se nerodíme, těmi se stáváme až zkušenostmi. Do rodičovství vlastně postupně vrůstáme. A je velmi důležité nebýt na to sám.
Nejpřirozenější je pro nás získávat tipy a rady od lidí v podobné situaci — od známých, přátel nebo dalších rodičů. Teprve potom často vyhledáváme informace na internetu nebo u odborníků.
Místní lidé bývají také nejlepším zdrojem informací o službách v regionu, kroužcích pro děti nebo školách. Mnoho mateřských, rodinných a komunitních center navíc nabízí vedle heren a aktivit pro děti také vzdělávání a poradenství pro rodiče — často dostupnější než některé služby ve zdravotnictví.
Vnímáte, že v dnešní době rodiče malých dětí čelí jiným tlakům než dříve — například kvůli sociálním sítím, tlaku na „dokonalé rodičovství“ nebo informačnímu přetlaku? Jak se to projevuje?
Určitě ano. Velkým tématem jsou sociální sítě, ideál dokonalého rodičovství a také otázky digitální závislosti.
Zároveň je dnes mnohem vyšší informovanost rodičů, ale není jednoduché se ve všech zdrojích orientovat a vybrat si ty vhodné. Potkávám velmi edukované a vědomé rodiče, u kterých ale samotná informovanost často nestačí k větší jistotě v rodičovství nebo ke změně výchovného přístupu.
Někdy nám přemíra informací brání naslouchat vlastní intuici nebo nás zbytečně znejišťuje a zvyšuje úzkost.
Velkou výzvou současnosti je digitální svět — pro děti i rodiče. Často se stává, že je rodič doma s dítětem, ale velkou část pozornosti věnuje telefonu. Stejně tak dnes běžně vídáme děti v kočárcích s mobilem v ruce.
Co byste vzkázala rodičům nejmenších dětí: proč má smysl nebýt na rodičovství sám a hledat podporu, inspiraci a komunitu právě v mateřských, rodinných a komunitních centrech?
Za sebe musím přidat osobní zkušenost. Díky místnímu rodinnému centru jsem našla přátele na celý život — pro sebe i své děti. Centrum mi pomohlo zvládat mnoho rodičovských otázek i najít vlastní seberealizaci během mateřské.
Pomohlo mi také zapojit se do místní komunity, protože jsme se krátce předtím přistěhovali do nového města. A většina lidí, které dnes ve městě znám, pochází právě z dob, kdy jsme chodili do rodinného centra.
I moje děti tam našly kamarády — nejen v raném dětství, ale později i na kroužcích, příměstských táborech nebo komunitních akcích. A díky rodinnému centru se spřátelil i můj manžel s dalšími tatínky.
Bez rodinného centra si prvních šest let na rodičovské — se dvěma dětmi krátce po sobě — neumím představit. A jsem ráda, že jsem na něj narazila už během prvního roku života starší dcery. U druhé dcery jsem pak využila i přednášky pro těhotné.
MEDAILONEK
Mgr. Lenka Brožková pochází z Orlických hor a dnes žije s rodinou nedaleko Prahy. S manželem vychovává dvě dospívající dcery a společnost jim dělají také dva pejsci. Profesně působí jako psycholožka, psychoterapeutka a lektorka.
